Barvy a genetika
Zbarvení koní a
jeho dědičnost
Přestože
tedy všichni víme, že „barva nejezdí“, každý člověk má určitý vkus a
preferuje určité zbarvení. Je spousta lidí ,kterým uhranuli bělouši, jiní
preferují vraníky, žluťáky či strakáče atd. V tomto článku si tedy řekneme
jak se barva dědí, které barvy známe, jak jsou založeny geneticky a jak
vypadají napovrch.
Musím
ještě podotknout , že náhled Evropy se trošku liší od pojetí Ameriky, ale já se
budu držet genetických poznatků a budu
uvádět u každé barvy pokud možno správný název v češtině,
v angličtině a do závorky další používané označení, aby bylo možno se lépe
orientovat. Rovněž chci upozornit ,že některé barvy v češtině nemají své
anglické ekvivalenty a opačně. A nyní si uděláme zkrácený výlet do genetiky,
abychom pochopili jak funguje dědičnost barev a jaké tedy můžeme předpokládat
zbarvení třeba u námi velmi očekávaného potomka naší klisny ,pokud známe barvu rodičů, sourozenců a polosourozenců,
případně prarodičů.
Takže
začneme tím ,že si vysvětlíme , že dědičnost zbarvení je znak kvalitativní ,
stejně jako rohatost u krav a koz, tvar hřebínku u slepic atd. Toto znamená ,že
prostředí působí na projev těchto znaků nepatrně. Je jedno jestli se kráva narodila na rovníku nebo někde
v tundře ,jestli je dobře krmená či špatně , prostě pokud má geneticky danou rohatost, bude
rohatá za všech okolností…. Zrovna tak pokud je kůň ryzák , tak i když bude
v různém prostředí zůstane zrzavý…. Opak tvoří znaky kvantitativní, které
velice ovlivňuje prostředí – jako příklad uvádím laktaci krávy či klisny. Pokud
laktující samice nebude mít žrádlo, bude stresovaná, nemocná atd. nebude mléko
a naopak bude-li vyhověno jejím nárokům , je schopná podat maximální výkon. Zde
se jedná hlavně o to, že geneticky sebelepší jedinec bez adekvátního prostředí
není schopen plně uplatnit takový výkon ,na který má. Toto se ovšem netýká
barvy srsti.
Jednotlivé
geny pro určitou vlastnost, tedy i barvu, se nacházejí na chromozomech na
místech,která označujeme jako lokusy. Na jednom lokusu se vyskytují tzv. alely
,které tvoří páry (potomek samozřejmě získá od každého rodiče pouze jednu alelu
z páru nikoliv celý pár). Alely se označují malými a velkými písmeny abecedy.
Ty označené velkým písmenem např. A jsou
dominantní nad těmi , které jsou označeny malými písmeny – tedy a – ty jsou ve
vztahu k A recesivní. Z této alelové dvojice mohou vzniknout tyto
kombinace alel- AA, Aa nebo aa. Jedinec , který má alelový pár AA nebo aa je
označován v tomto znaku za homozygota, v případě AA za dominantního,
u aa za recesivního. Naopak jedinec se smíšeným párem tedy Aa je označen v
tomto znaku jako heterozygot. Dále
je nutné vědět ,že barvu u koní určuje cca 12 genů, to znamená 12 párů alel a
ty navzájem na sebe rovněž působí a to buď epistaticky- to znamená ,že třeba
gen B v homozygotním a heterozygotním stavu (BB,Bb) převládá nad genem A.
Gen B je tedy vůči genu A epistatický nebo-li dominantní. Ovšem určité geny
mohou potlačit i epistatické geny
v recesivním stavu (bb).
Geny
zpravidla zodpovědné za barvu koní považujeme za geny s velkými
účinky tzv. major geny. Což
v podstatě lze vysvětlit tak ,že na projevení znaku stačí málo genů – mají
velký účinek.Pokusím se hodně zjednodušit jak to funguje s tou dědičností
genů všeobecně.
Jistě
znáte takové ty obrázky molekul DNA které nesou genetickou informaci a vypadají
jako zkroucený žebřík.
Ten
pokroucený žebřík se nazývá dvoušroubovice DNA (dezoxyribonukleová kyselina)
.Takže ho "rozbalíme a přežehlíme", aby se to nekroutilo. Fajn, máme
z toho něco jako obyčejný dřevěný žebřík. Představte si že na každé příčce žebříku jsou dvě alely- na každé straně jedna
a tou příčkou jsou spojené. Patrně se zdá logické při dělení vzít "motorovou
pilu" a přejet všechny ty spojovací příčky uprostřed a zůstanou z toho dvě
půlky genetické informace- to je sice správné,ale ne zcela. Při buněčném
dělení než dojde k tomu poslednímu a
definitivnímu rozdělení genetické informace napůl se totiž alely na svých příčkách navzájem promíchají,
takže vznikne mnoho různých kombinací a sem tam i mutací- občas se něco ztratí, něco zase přidá a pak teprve
po té "výměně" zcela náhodné
se to rozdělí na půl. Tím vznikne spousta různých genotypů a obrovská
variabilita a nikdy ti nezůstane po kupě celá genetická půlka informace po otci
či matce nezměněna. A to je ten pokrok a vývoj a vývin, nebo také degenerace.
To samé vznikne u druhého partnera rodičovského páru. Máte jedinou jistotu-
nemůže se Vám tam přimíchat žádný gen,
který rodiče v genotypu nemají (pokud ho genový inženýr uměle nevnese). A
vzhledem k tomu, že spousta genů se v určité kombinaci nemůže projevit, ale v
nové kombinaci u potomka třeba ano- tak
pak tzv. "mrkáš na drát" co v tom potomkovi všechno je. Takže samotná
barva nemůže být ukazatelem celé genetické informace ,kterou potomek zdědil,
protože to je namíchané všelijak. Ale existují určité vazby mezi jednotlivými
geny.Jako příklad uvedu třeba určitá barva a gen hluchoty- bílé kočky. A tam se
míchají tak ,že většinou (ne úplně vždy) jdou spolu a proto se musí plemenná
zvířata - bílých koček testovat na hluchotu, aby ji dále nepřenášela. To jsou
ale malé kousky DNA informace třeba jen dva tři geny ,co drží "při
sobě" a jsou k sobě tzv, vázané. Ale tím vám už nebudu motat hlavu.
Jsou
ale geny, které přenáší výhradně matka, je to mimojaderná dědičnost a je u
živočichů čistě mitochondriální. Tyto geny jsou uloženy v mitochondriích
buněk. Není úplně pravda ,že ji zdědíme jen po matce, ale zvětší části je po
matce. Jde o to, že mitochondrie obsahují cca 5 % DNA a 95% je v jádře buňky.
Nejsou mezi nimi žádné životně důležité geny, ale jen jakési "zlepšováky". Mitochondrie se při
dělení buněk rozdělují náhodně, takže se může stát ,že v některé buňce jich je
víc ,někde míň někde i žádné a přesto je
to v pořádku. U otce se mitochondrie
dostávají do bičíku spermie a tam jsou pohonnou jednotkou. Vzhledem k
obrovskému výkonu, který při "vrtění" ocáskem podávají se dostanou k
vajíčku v podstatě totálně zničené a od buňky odpadnou. Do nového embrya se
dostane jen nepoškozená mitochondriální DNA a ta je od otce prakticky i když ne úplně nulová. Zatím co vajíčko
žádný výkon nepodává a tak jeho mitochondrie jsou v pořádku a tudíž se zdědí
všechny, které se při dělení do vajíčka dostaly. A co za konkrétní geny je v mitochondriích?
To se přesně neví ,ale jedná se spíše o určité dispozice a typ nervové soustavy
nebo tak, ne exteriérové. To je to ,čím se liší jednovaječná dvojčata. Vypadají
napohled stejně, mají i stejnou jadernou DNA, ale přitom jsou různých povah.
Toť zhruba vše. Doufám, že je to trochu srozumitelné.
Teď
se budeme věnovat jednotlivým lokusům a konkrétním alelám.
Téměř
všichni savci mají gen C, který v homozygotním stavu (cc) způsobuje nepřítomnost pigmentu v
kůži,srsti a očích. Tito jedinci vykazují červené zbarvení očí, růžovou
kůži a bílé (albinotické ) zbarvení srsti. Avšak u koní tento gen nebyl
zjištěn, proto u koní neexistují albíni – neexistuje kombinace cc recesivní
homozygot, to je letální kombinace – smrt embrya . Vše co tak vypadá, jsou
pouze pseudoalbíni, kteří pigment mají i když jen nepatrně. Většina plemen koní
je dominantně homozygotní pro gen C. V
případě alely C jde o úplnou dominanci. U koní se však na stejném lokusu
vyskytuje ještě alela Ccr, která je neúplně dominantní a zřeďuje (zesvětluje
) pouze barvu červenou a hnědou, nikoliv
černou. Z toho vyplývá ,že gen skládající se z alel
CCcr zesvětlí ryzáky a hnědáky částečně , takže vzniknou žluťáci – isabely a
žlutí plaváci bez úhořího pruhu tzv. buckshin. Pokud však bude gen
v kombinaci CcrCcr tedy jednu alelu C nahradí zase Ccr , dojde ke
dvojnásobnému zředění barvy . Zesvětlí se dvakrát hnědák a ryzák a nebo jednou buckshin a
isabela a výsledek je nikoliv albín, jak to mnozí rádi říkají ,ale dva
pseudoalbíni. Takže když si uděláme takovou zesvětlovací řadu od nejtmavší po
nejsvětlejší , vyjde nám : ryzák – isabela (palomino) – cremello a druhá řada
je hnědák - buckshin – perlino. Popis
konkrétních barev uvedu až na závěr článku. Teď bereme v potaz jen
genetiku.
Lokus
E (extension)
Dominantní
alela E (EE,Ee) umožňuje tvorbu melaninu, zatím co alela e (recesivní homozygot
ee) zabraňuje tvorbě melaninu a umožňuje tvorbu phaeomelaninu, je tím pádem
zodpovědná za červené zbarvení (ryzáci).
Hlavním
znakem černého vlasového pigmentu u koní
je okolnost, že může být rozšířen po celém těle anebo může být lokalizován
pouze na hřívě,ocasu a distálních částech končetin. Pokud je tento pigment rozšířen pouze na hřívu, ocas a nohy – hovoříme o
hnědácích, protože zbytek těla je vždy hnědý někdy až červený.Úplné nebo částečné rozšíření černé barvy na těle
je způsobeno epistatickými (převládajícími ) účinky genu A (agouti), kterému se
budeme věnovat následovně. Závěrem co se týče lokusu E lze říci , že genotyp EE
a Ee je zodpovědný za černou, tmavohnědou a hnědou barvu (vraníky a hnědáky) ,
kdežto genotyp ee je vždy ryzák i když různých odstínů.
Lokus
A (agouti)
Jak
už bylo řečeno gen A řídí rozšíření eumelaninu na těle koní. Dominantní alela A
omezuje rozšíření černé barvy na ocas,hřívu a spodní část končetin. Recesivní
alela a v homozygotním stavu neovlivňuje rozšíření černé barvy na těle. Takže
recesivní homozygoti aa jsou vraníci , kombinace AA a Aa jsou vždy hnědáci. Je pravděpodobné ,že na tomto
lokusu se ještě vyskytují 3 až 4 další
alely a to v pořadí od nejdominantnější : A+,A,At,a.
Alela A+ je zodpovědná za divoké zbarvení většiny
divokých zvířat tak , jak je tomu u koní Przewalského. Jde o světle hnědou
barvu .
Alela
A omezuje výskyt černé barvy na hřívu,ocas a nohy. Alela At v genotypu
AtAt a Ata, neomezuje tolik černou barvu jako alela A, dochází však
k zesvětlení černé barvy na tmavě
hnědou, která je mnohdy zaměňována za černou. Světlejší odstíny vykazují hlavně
za lopatkou a ve slabinách .
Alela
a v genotypu aa je vždy černá barva ,tedy vraník.
Lokus
D (dilution)
Tento
lokus má zesvětlující účinek na všechny tři základní barvy (vraníky,hnědáky i
ryzáky) a to takový ,že genotypy DD a Dd
zesvětlí např. vraníka na myšáka – šedého plaváka. Této původní barvě severoamerických mustangů, ale i tarpana, se
v angličtině říká grullo, což vzniklo z indiánského výrazu gruello.
Předem chci upozornit ,že zesvětlovací lokus D proti alele Ccr je jiný ne
proto, že na rozdíl od Ccr dokáže zasvětlit vraníka, ale cokoliv zesvětlí gen D
má úhoří pruh, někdy oslí kříž a zebrování na nohou u karpálů a hlezen. Alela
Ccr to nedělá a proto v jejím podání je žlutý plavák bez úhořího pruhu –
tzv. buckshin, u lokusu D je to ta samá barva ,ale s úhořím pruhem tzv.
pravý plavák. Tento „pravý plavák“ se v angličtině nazývá dun a je
výsledkem zesvětleného hnědáka genem D. Pokud gen D zesvětlí ryzáka , vznikne
tzv. červený plavák (red dun). Zesvětlující řady tedy jsou : vraník - myšák (šedý plavák), hnědák – žlutý plavák, ryzák – červený plavák.
Samozřejmě i v rámci plaváků jsou odstíny od toho nejtmavšího až po
nejsvětlejšího, ale gen D se stará jen o to základní zesvětlení ze základní barvy na plaváka. Tento gen
patrně mají všichni huculové,protože všichni z nich musí mít úhoří pruhy,
to je dáno standartem plemene – u huculů mají úhoří pruh i ryzáci, není vidět jen u velmi tmavých jedinců, ale i oni
ho mají .
Modifikující major geny.
Jde
o geny na lokusech, které vykazují epistatické (převládající) účinky na
geny jiných lokusů . V podstatě jde
o dvě skupiny genů.
1. Geny ,které způsobují zesvětlení až vybělení chlupů na celém těle a
tudíž veškeré srsti. Je to gen G (gray) pro vybělování, gen W (white) pro bílou
barvu a gen Rn (roan) pro prokvetlost.
2. Geny, které působí zesvětlení až
vybělení srsti jen na určitých partiích těla. Jedná se o gen T (tobiano) pro
dominantní strakatost, gen O (overo) pravděpodobně též dominantní strakatost,
gen F (flaxen mane and tail – hříva a ocas lněné barvy ) pro zesvětlení hřívy –
typické pro haflingery, gen Ap
(appaloosa) skvrnitost a prokvetlost na kříži a přiléhajících partiích na
hřbetě, trupu a zadních končetinách se značnou variabilitou. Gen O byl ještě do nedávné doby považován za
recesivní.
Lokus
G (gray)
Alela
G , způsobující bílé zabarvení, je vůči alele g úplně dominantní a navíc je
epistatická – převládající ke všem ostatním základním barvám . Probíhá pouze
vybělování srsti, pokožka je tmavě pigmentovaná a svůj pigment neztrácí. Srst
se postupně ze základní barvy mění většinou na šedou a pak v bílou.
Vybělení dominantních homozygotů GG je rychlejší než heterozygotů Gg. Jde o
nejrozšířenější formu dědění bílé barvy – viz. Omar. Hříbata se narodí
v některé základní barvě a při
každém přelínání se v srsti objevuje více a více bílých chlupů.
V dospělosti je srst převážně či úplně bílá. Kůže je pigmentovaná a tudíž
jde o leucismus. Typickými příklady jsou plemena starokladrubský bělouš,
lipicán, camargský kůň.
Lokus
W (white)
Alela
W je úplně dominantní nad w a způsobuje bílou barvu srsti. Hříbata se rodí
úplně bílá a přitom mají pigmentované oči.
Kůže je růžová a oči jsou zpravidla hnědé. Alela W podmiňuje bílou barvu
u heterozygotů Ww. Dominantní homozygoti WW mají 100% embryonální mortalitu.
Příkladem tohoto genotypu je v Německu chovaný barevný typ koní
Herrenhausener Weissgeborene.
Lokus
Rn (roan)
Tento
lokus je zodpovědný za prokvetlost. Chlupy jakékoliv barvy jsou smíšené
s chlupy bílými. S přibývajícím věkem obvykle počet bílých chlupů
přibývá. Jde o dominantní alelu Rn s úplnou dominancí a epistází
(převládnutím) nad ostatními barvami. Podle množství bílých chlupů v srsti
mluvíme o prokvetlých vranících,hnědácích a ryzácích a nebo o nevybělujících
černých (mourek), hnědých a červených bělouších.
Lokus
T (tobiano)
Jde
o dominantní gen ,při čemž homozygoti TT mají větší bílé souvislé skvrny než
heterozygoti Tt. Vypadá to ,že rozsah bílé barvy na těle je ještě modifikován
dalšími polygeny (polygen je gen tvořený několika geny menšího účinku). Kůň v barvě tobiano vypadá spíš jako
bělouš ,který má na sobě několik velkých skvrn jiné barvy. Barevná srst je
zpravidla na hlavě , prsou a slabinách a zbytek těla je bílý. Bílá srst vyrůstá
s kůže růžové ,kdežto barevná srst z kůže tmavě pigmentované. Oči
bývají hnědé ,ale vyjímečně mohou být i modré. Ocas je vždy smíšený z žíní
bílých a buď černých nebo červených. Strakatost tobiano je zjevná už od hříbat
při narození a celý život se nemění.
Lokus
O (overo)
Dědičnost
lokusu overo nebyla doteď zcela objasněna a proto se na ní názory jednotlivých vědců značně různí.
Původně byla strakatost overo vysvětlována existencí recesivní alely
v homozygotním stavu oo, kdežto v poslední době se autoři přiklánějí
k domněnce, že strakatost typu overo je způsobena dominantní alelou O.
Toto se musí ještě potvrdit či vyvrátit
dalšími experimenty a genetickými analýzami. V každém případě se jedná o
jiný lokus a gen než je lokus T.
Strakatost
typu overo – bílé skvrny (odznaky) se mohou vyskytnout na jakkoliv zbarvené
srsti na těle. Pokud tedy přijmeme hypotézu , že gen O je dominantní pro skvrnitost typu overo, vyskytuje se tento typ skvrnitosti u
dominantních homozygotů OO a heterozygotů Oo. Recesivní homozygoti nejsou
strakatí.
Dá
se říci, že i strakatost typu overo je
též ovlivněna modifikujícími polygeny. Oba typy jak overo tak tobiano jsou
v USA označovány pojmem paint a nebo pinto. Ve Velké Britanii se
používá pro změnu výraz pied – strakáč a Britové rozlišují pouze piedbaldy –
černobílé strakáče a skewbaldy – což jsou strakáči jinak barevní než černobíle.
Tobiano ani overo nerozlišují.
Lokus
F (flaxe mane)
U
ryzáků belgických koní,noriků,haflingů, shetlandů se často vyskytuje světlá hříva a ocas,
jejichž barva se pohybuje od žluté až po bílou.
Takto zbarvené hřívy a ocasy se vyskytují pouze u ryzáků , nikoliv u
vraníků a hnědáků. Rozšíření světlé
barvy je variabilní, může to být jen hříva nebo ocas a nebo obě partie zároveň.
Lokus Ap, někdy též LP
(appaloosa)
Jde o zbarvení , kde je základní barva alespoň
na části těla formována ve shluky nebo skvrny na bílé ploše. Skvrnité jsou i
neosrstěné partie genitálií a konečníku. Typickým příkladem jsou plemena
appaloosa, knabstrubský kůň, norici,americký pony a mongolský pony.
Pravděpodobně
jde o gen s velkým účinkem s neúplnou dominancí. Pokud má gen
neúplnou dominanci, tak to znamená, že nedokáže zcela potlačit projev recesivní
alely.
Uvedu
příklad:
Úplná dominance - dejme tomu ,že máme
vraníka homozygotního EE, kterého pouštíme s ryzákem- ee vznikne mi
heterozygotní kůň Ee- ale jedna dominantní alela E stačí k tomu ,aby totálně
potlačila e a hříbě bude vraník, ačkoliv má jednu alelu pro ryzou barvu.
Neúplná dominace - představte si, že křížím
dva koně ,jeden jednobarevný (apap) a homozigodní appaloosu (ApAp). Vznikne
heterozygotní jedinec (Apap), jenže dominantní alela je neúplně dominantní a
nedokáže potlačit zcela projev recesivní alely, takže výsledek je, že potomek
bude někde uprostřed mezi rodiči , kůň bude mít puntíky, ale nevýrazné.
Homozigodní
(ApAp) je appaloosa, která má hodně puntíků a velké bílé plochy.
Heterozigodní
(Apap) je appalossa, která díky neúplné dominanci genu Ap má méně puntíků, bude
mít některé znaky appalosy- nemusí to být nutně puntíky- mohou to být jakoby
posněžení koně nebo třeba s malou bílou plochou nebo jen se skvrnami na kůži, ale
nebudou jednobarevní.
No
a (apap) je jednobarevná appaloosa tzn. bez puntíků ,bez bílých ploch a
tečkované kůže.
Dominantní
gen G zodpovědný za bílou barvu působí
epistaticky – převládá nad genem Ap, který se nemůže ve zbarvení projevit. Pokud
kůň bude mít v genotypu gen G (bělouš grey)- tak ten dokáže potlačit gen Ap a v takovém případě se gen Ap nemůže
projevit. Taková appaloosa se může narodit s výraznou skvrnitostí, ale
během dospívání vybělí. Zbarvení appaloosy je potom velmi nevýrazné, nebo zůstane
být vidět jen na kůži pod srstí. Tento dominantní gen G není v chovu
žádoucí.
Teď
příklady křížení zbarvení:
Rodiče
ApAp x apap = hříbě 100% Apap.
Rodiče
ApAp x ApAp = hříbě 100% ApAp.
Rodiče
ApAp x Apap = hříbě 50% Apap , 50% ApAp.
Rodiče
Apap x apap = hříbě 50% Apap , 50% apap
Rodiče
Apap x Apap = hříbě 50% Apap , 25% ApAp, 25% apap.
.
Zdá
se ,že také existuje pozitivní korelace mezi znaky na hlavě a končetinách. Bílé
odznaky na zadních končetinách jsou častější než na předních a také jsou větší
než na předních končetinách.
Odznaky
se mohou vyskytovat i při strakatostech tobiano a overo i při zbarvení
appaloosa. Dědičnost odznaků není plně objasněna, ale existují zde určitá
pravidla. Ryzáci vykazují větší počet odznaků a větší rozměry odznaků než hnědáci a vraníci. Čím jsou odznaky rodičů větší , tím větší je
počet velkých odznaků u potomstva a
naopak. Rodiče s odznaky na hlavě poskytují potomstvo s větším
výskytem odznaků na končetinách než rodiče bez odznaků.
A
nyní již k samotným barvám a jejich popisu. V genotypu ,tam kde je
pomlčka , znamená ,že v tom místě je jedno jestli daná alela bude
dominantní (velké písmeno) či recesivní (malé písmeno).
Vraník (rap) - black
aaE-CCdd
Myšák (šedý plavák) - grullo aaE-CCD-
Tmavý myšák aaE-CCDd
Světlý myšák aaE-CCDD
Teoreticky
neexistující a popírané barvy uznané jen u Paint horse:
smoky black - aaEECCrdd
Toto
je popisovaná barva , uznávaná jen u Paint horse a má se jednat o jednou zesvětleného vraníka, který je v genu E homozygotní EE. Hodně autorů
popírá její existenci.
Vypadá
jako myšák bez úhořího pruhu.
smoky cream - aaEECcrCcrdd
Toto
je dvojitě zesvětlený vraník
homozygotní v genu E na
typ EE nebo můžeme říci jednou zesvětlený smoky black. Opět barva uznávaná u
Paint horse, protože ostatní autoři popírají ,že by „smetanové geny- Ccr byly
schopny zesvětlit vraníky. Kůň označený jako smoky cream má více pigmentu
v chlupech než perlinové a proto má
výrazněji zbarvený trup. Oči jsou modré.
Hnědák (braun,pravý hnědák)
– bay brown A-E-CCdd
Černý hnědák – seal
brown(black brown) At-E-CCdd
Světlý hnědák-bay, light bay
Tmavý hnědák – brown
Hnědáci
se vyznačují hnědou a červeně mahagonovou barvou s černou hřívou, ocasem a
končetinami. Za zmínku stojí černý hnědák ,který bývá často zaměňován za
vraníka. Černý hnědák má sice srst černou ,ale jsou v ní roztroušeny
načervenalé a hnědé chlupy na hlavě a končetinách a zejména tlamě,okolo očí a
ve slabinách. .
Hnědý plavák (pravý plavák, žlutý plavák) – dun A-E-CCD-
Světlý plavák – dun yellow
A-E-CCDD
Tmavý plavák – dun blue
A-E-CCDd
Hnědý plavák bez úhořího
pruhu – buckshin A-E-Ccrdd
Toto
zbarvení je naprosto shodné s předchozím jen se nevyskytuje žádný úhoří
pruh ani zebrování či oslí kříž.
Perleťový bělouš, medový
bělouš = nevybělující bělouš,pseudoalbín – perlino A-E-CcrCcrdd
Tento
pseudoalbín bývá u nás označován jako nevybělující bělouš, pravděpodobně
medový. Jedná se o dvakrát zesvětleného hnědáka nebo-li jednou zesvětleného
buckshina. Jeho srst je téměř bílá, má barvu perleti. Žíně hřívy a ocasu mají
rezavé konečky, někdy se tyto narezlé skvrny mohou objevit na distálních
částech končetin. I tito koně mohou mít odznaky ,které jsou na podkladě srsti
vidět, zejména při správném osvětlení.Celé tělo má perlový nádech s se
zlatavými či světle oranžovými okrsky (uši,ocas,hříva a spodní část nohou) .
Kůže je růžová a oči modré. Tito koně se
liší od cremello tím ,že již zmiňované okrsky jsou tmavší než zbytek těla,
kdežto cremello má nohy,hřívu,ocas,uši stejně barevné jako zbytek těla.
Ryzák (fuchsa) – chestnut (AA,AAt,Aa,Ata,AtAt,aa)eeCC
Ryzák se světlou hřívou –
sorrel (AA,Aat,Aa,Ata,AtAt,aa)eeCCF-
Světlý ryzák – light chestnut
- sorrel
Tmavý ryzák – dark chestnut,
liver chestnut
Ryzáci
se vyznačují červenohnědou srstí s odstíny od žlutavě červené (světlý
ryzák) až po tmavě hnědou jako u hnědáku jen s tím rozdílem ,že hříva,ocas
a nohy nikdy nejsou černé. Velice světlý ryzák bývá označován rovněž sorrel a
má na lokusu A pravděpodobně alelový pár aa.
Žluťák (isabela,palomino) – palomino,isabela (AA,Aat,Aa,AtAt,Ata,aa)eeCCr
Jedná
se o jednou zesvětleného ryzáka. Zbarvení těla je s odstíny různě žluté a
žíně v hřívě a ocasu jsou žluté až bílé. Hříva a ocas je vždy ve stejné
barvě a nebo světlejší než barva těla.Oči jsou vždy tmavé.
Červený plavák – red dun (AA,Aat,Aa,Ata,AtAt,aa)eeCCD-
Světlý červený plavák – (AA,Aat,Aa,Ata,AtAt,aa)eeCCDD
Tmavý červený plavák –
(AA,Aat,Aa,Ata,AtAt,aa)eeCCDd
Je
to jednou zesvětlený ryzák. Jeho hříva,ocas a spodky končetin jsou rezavé, tělo
je žluté (světlejší než nohy,hříva a ocas)a
má úhoří pruh. Oči jsou tmavě pigmentované.Úhoří pruh je tmavě rezavý zrovna
tak případné zebrování a oslí kříž.
Žlutý bělouš (nevybělující žlutý bělouš,pseudoalbín) – cremello (AA,Aat,Aa,AtAt,Ata,aa)eeCcrCcr
Toto
je dvakrát zesvětlený ryzák nebo-li jednou zesvětlená isabela. Jsou to koně
téměř bílí. Jsou krémově zbarvení a ocas s hřívou jsou buď ve stejné barvě
jako tělo a nebo světlejší – často úplně bílé. Oči jsou téměř červené. Stejně
jako perlino a smoky cream mají v duhovce málo pigmentu, ale přesto ho
mají i když jsou červenoocí.
Vybělující bělouš (leucistický vybělující bělouš) – grey G--------
Vzhledem
k dominanci alely G nezáleží na zbylém genotypu. Původní genotyp je znám
základní barvou ,v které se hříbě narodí a pak z ní postupně vyběluje.
Konečný stav je kůň s bílou srstí i žíněmi a tmavýma očima i kopyty ,
nemá-li na nohách odznak. Kůže je tmavě pigmentovaná,bez pigmentů jsou pouze
chlupy. Někteří koně se v určité fázi vybělování „zaseknou“ a nikdy nedojdou úplného vybělení. Podle základní
barvy můžeme vybělující bělouše rozdělit na vybělující bělouše červené,hnědé a
černé. Přechodná forma je bělouš šedý.
Bělouš – Ww---------
Jde
o bělouše, kteří se již bílí narodí. Jsou celí bílí a mají růžovou kůži avšak
tmavé oči. Bílí jsou pouze heterozygoti.Dominantní homozygoti mají 100%
embryonální mortalitu.
Nevybělující bělouši –morocco ,roan RnRn---------
Tito
bělouši v podstatě nemění celoživotně barvu. V podstatě jsou to
hnědáci,vraníci a ryzáci tak silně prokvetlí ,že mají více bílé barvy než
základní. Nohy,hříva,ocas a hlava bývají v základní barvě zbytek těla je
převážně bílý. Oči jsou tmavé , kůže je tmavě pigmentovaná. Dělíme je na
nevybělujícího černého bělouše-mourka,a nevybělujícího hnědého a červeného
bělouše.
Prokvetlí vraníci,hnědáci a ryzáci – Rnrn--------
Prokvetlý černý hnědák –
blue roan
Prokvetlý hnědák-bay roan
Prokvetlý ryzák – chestnut
roan,strawberry
Prokvetlý vraník – black
roan
Jedná
se o koně , kteří mají více chlupů základní barvy než bílých ,takže se jeví jako
základní barva s různou intenzitou promíšená bílými chlupy.
Strakáč – tobiano T---------
Bílá
barva je rozšířena na hřbetě,odkud se rozšiřuje směrem k uším a ocasu a
tvoří víceméně souvislou plochu.Končetiny jsou zpravidla bílé. Skvrny jsou
celistvé,okraje skvrn pravidelné. Skvrny základní barvy musí být alespoň na
slabinách. Koně mohou vykazovat převážně buď základní barvu a nebo bílou. Bílá
srst vyrůstá na růžové kůži , barevná na tmavé. Oči jsou tmavé vyjímečně modré.
Dělíme je podle základní barvy na černobílé,hnědobílé a rezavobílé strakáče.
Všeobecně se říká černobílým skewbald a ostatním piedbald. Američani používají označení např. rezavého tobiana jako chestnut (sorrel)
tobiano.
Strakáč – overo O--------
Bílá
barva se vyskytuje zpravidla na břiše a prakticky se neobjevuje na hřbetě mezi
kohoutkem a ocasem. Zpravidla všechny ,minimálně jedna končetina, musí být
zbarvené. Skvrny na těle jsou nepravidelné a roztroušené, říká se tomu
„calico“. Ocas je vždy jednobarevný ,ale nikdy ne bílý. Může převažovat buď
bílá nebo základní barva.Opět tyto strakáče rozlišujeme podle základní barvy.
Genotyp
nesmí obsahovat alelu G protože ta je převládající nad Ap . Pokud ji obsahuje,
zvíře bude bělouš.
Typy
zbarvení appaloosa:
Leopard
je bělouš s růžovou pokožkou ,tam kde jsou bílé chlupy, jinak má po těle
okrouhlé skvrny 3-5 cm velké ,které jsou černé,hnědé či červené. Oči jsou
pigmentované a pokožka pod barevnými skvrnami tmavá. V čechách se této barvě
říká (černě,hnědě,červeně) skvrnitý bělouš, též taky hermelín.
Frost-jinovatka-
koně různých tmavých barev s bílými vločkami pouze na zádi.
1. Potomek dvou ryzáků bude vždy ryzák.
2. Alespoň 50% potomstva po bělouši bude bělouš bez ohledu na barvu
druhého rodiče. Je-li jeden z rodičů Homozygotní bělouš GG ,budou všichni
potomci bělouši.
3. Pokud ani jeden z rodičů není vybělujícím běloušem ,nelze ani
předpokládat vybělení potomstva.
4. Ryzák jehož oba rodiče jsou hnědáci, vypovídá o tom ,že jeho rodiče
jsou heterozygoti v genu E (Ee).
5. Vraník jehož rodiče jsou hnědáci, vypovídá o tom, že jeho rodiče jsou
heterozygotní v genu A (Aa).
6. I jediný jednobarevný potomek
strakáče tobiana označí svého rodiče za
heterozygota v genu T (Tt).
7. Homozygotní hnědáci dají vždy hnědáka.
8. Homozygotní hnědák s ryzákem dá vždy hnědáka.
9. Dominantní jsou strakáči a bělouši vůči všem ostatním barvám.
10. Hnědá je dominantní nad
ryzou.Vraná je dominantní k ryzé a žluté a žlutá je dominantní
k ryzé.
11. Vraník s ryzákem mohou
dát hnědáka a bělouš s isabelou plaváka.
12. Má-li strakáč barevné skvrny
ve více barvách – např. hnědé a černé, jedná se o smíšeného strakoše.
13. Bělouš ,který má
v srsti více jak dvě základní barvy chlupů se nazývá smíšený bělouš.
A
nyní máte snad již všechny možné dostupné údaje ,aby jste odhadli genotyp svého
koně a dokázali vybrat k němu takového partnera ,aby vaše očekávané a
dlouho vyhlížené potomstvo (samozřejmě potomstvo vašeho koně) bylo pokud možno
i v požadované „barvě“.
Autor - Jitka Jiříková , pro puntíkaté stránky upravil Petr Soukup.