Historie appaloos
Historie plemene Appaloosa
O historii plemene Appaloosa se nepřímo zmiňuje i Bílek (1957) a Dušek (1999).
Podle Bílka (1957), do všech
zemí španělské říše , k níž koncem 15. století náležela veliká, Španěly
objevená část Ameriky, Sicílie, Sardinie a z jižní Itálie Neapolsko, dále
celé Nizozemsko , byl zaváděn španělský řád a s ním i chov španělských
koní.
Podle Duška (1999), na
podkladě španělských koní vznikla též v Severní Americe četná westernová
plemena. Španělští koně vynikali vysokou jezditelností a vysokou karpální akcí,
předurčovaly je tyto vlastnosti – včetně jejich exteriéru a barev, často
bizardních – k ceremoniálním obřadům. Kromě andaluských koní byli významní
i robustnější kastilští koně (villanos), jejichž chov byl v tamní oblasti
typově homogenní. Rovněž i v jejich chovu se objevovaly četné bizardní
barvy.
Třebaže v celém
středověku Španělska nebylo o nich dokladu, získali si zde takové obliby, že si
začátkem novověku Španělé dovezli hermelíny do Ameriky, kde se jejich barva rychle
šířila mezi indiánskými koňmi (Bílek, 1957).
Pro vypracování této kapitoly jsem požila několik pramenů, které jsem mezi sebou porovnávala a vybírala jsem z nich nejdůležitější informace. Prakticky jsem necitovala, pouze v pár případech. Nejvíce informací jsem získala na webové stránce www.appaloosamuseum.org, kde byli informace nejpřehlednější. Tuto stránku jsem porovnávala s dalšími (www.appaloosa.cz, www.amappaloosa.com). Útržky z historie plemene Appaloosa se mohou najít i na dalších, menších, soukromých stránkách milovníků Appaloos. Mimo internetové stránky jsem díky komunikaci s zástupci American Appaloosa Association, Inc.
Historie plemene Appaloosa
začíná kolem roku 1500, kdy Španělští kolonisté dorazili na území Mexika a
vytvořili zde kolonie. Předpokládá se, že v první průzkumníci přivezli
někdy až dosti podprůměrné koně Andaluského plemene. Při druhé Kolumbově cestě
do Ameriky v roce 1493 byli vyměněni kvalitní koně za polozdivočelé
„marismas“, dále v transportech byli přivážení koně kastilští různých rázů
villanos apod. Indiánské kmeny spolupracovali s kolonisty a také jim tajně
kradli jejich koně a obchodovali s nimi mezi sebou.
Roku 1621 dorazila loď do
Vera Cruz, vyslaná z Terstu, s nákladem, který již prokazatelně
přivezl tečkované koně. Nicméně již řadu let před tím byli koně zaregistrovány
na severu a odhaduje se, že kolem roku 1700 se prostřednictvím indiánského
kmene Navajů dostává do rukou kmene Nez Percé ( z francouzského překladu
Propíchnuté nosy, vlastním jménem Numipu) skvrnitý kůň. V té době žil kmen
na hranici států Oregon, Washington a Idaho, kde se živili rybolovem. Se
získáním koní se kmen postupně přesouval do horských oblastí, vlivem útlaku
bělochů, kde obchodovali se Šošony. Obývali i úrodná údolí, mezi mnoha i řeky
Palouse, která se vlévá do Hadí řeky a dala jméno jak horám, kterými protéká
tak i skvrnitému koni. Když Nez Percé měli již dostatek koní přestali
obchodovat a začali koně krást. Do 20.roku věku již každý měl svého koně a také
věděl jak s ním zacházet. Během velmi krátké doby se z rybářského a
zemědělského kmene stal válečný kmen. Propíchnuté nosy byli vynikajícími
jezdci. Již od dětských krůčků se učili jak s koňmi zacházet a jak na jich
jezdit. I chov byl velice chytrý. Nez Perce byli jedni z prvních, kteří
prováděli selekce. Hlavní znaky pro selekci byli:barva - neobvyklé zbarvení
(skvrnitost pomáhala maskovat koně i jezdce – pro blátivou krajinu vzory
pomáhali rozbít koňský obrys a tím byli z dálky obtížně viditelní), povaha
- síla, rychlost, kuráž, inteligence. To
vše bylo velmi důležité nejen pro války, ale také pro lov bizonů – obživu (Johnson,
1978).
Takto šlechtěným koním říkali
osadníci „ Palouse kůň “ podle země, kde kmen žil. Z tohoto základu
později vznikalo pojmenování Appalosey a vývoj názvu se ukončil na dnešní
Appaloosa (www.appaloosa.cz,
2004).
S kolonisty a obýváním
Ameriky novými přistěhovalci, ať to byli španělé nebo angličané, docházelo ke
stále většímu útlaku Indiánských kmenů. Kmeny byli vytrháváni ze svých domovů a
byli přesouváni do Indiánských rezervací. Došla řada i na kmen Nez Perce
15.května 1877, kdy generál Howar dostal rozkaz přesunout tento kmen do
rezervace Lapwai. Kmen přislíbil, že se do rezervace přesune, ale během přesunu
došlo k potyčce mezi členy kmene Nez Perce a přistěhovalci. Při potyčce
válečníci zabili několik osadníků u Lososí řeky a tím vypukla válka mezi kmenem
a Americkou kavalerií. 17.července kmen
napadl kapitán Perry s jeho plukem, ale tento útok byl bez problému
zažehnán. Generál Howar přišel s druhým útokem u Clearwateru. I tento útok
skončil pro Nez Perce šťastně. Dokonalé šlechtění přineslo ovoce, protože díky
takto zbarveným koním s takovou vytrvalostí a inteligencí mohl kmen dlouhé
měsíce vzdorovat kavalerii. Pod vedením náčelníka Joseph Nez Perce prchali přes
Trasu Indiánů se však díky
moderní technice telegrafu povedlo vysledovat. Kavalerie zmobilizovala své síly
a Nez Perce překvapila 29.září 1877. Kavalerie sčítala 600 vojáků, kteří se
postavili proti 120 bojovníkům kmene. Nez Perce odovával 6 dní, ale 5.října
1877 byli donuceni ke kapitulaci. Kmen s jejich majetkem byl dopraven do
rezervace a jejich koně byli rozprodány ve Fort Keogh (www.appaloosamuseum.org, 2004).
Historie naší doby
Appaloosa po roce 1877 nebyla již dále nijak šlechtěna a
docházelo k úpadku celého plemene. Koně byli rozprodáni na ranče
zemědělcům, kterým stačila tažná síla a výdrž při shánění stád. Přesto
existovali lidé, kterým osud tohoto zajímavého plemene nebyl zcela ukradený.
Jedením z těchto lidí byl i Claudie Thompson a doktor Francis Haines,
kteří shromažďovali veškeré informace a na jejich základech vytvořili plemenný
standard, který více méně beze změny platí až do dnešního dne (OHApHC, 2004).
Další velice důležitý zlom pro Appaloosa plemeno nastal založením
Appaloosa Horse Club 30. prosince 1938 ve státě Oregon v městě Moscow. Již
během prvních let se zaregistrovalo 55 členů a 113 koní. Počty koní se
zvyšovali a Appaloosa se stala velice oblíbeným honáckým koněm. Dnes se již
v Spojených státech Amerických chová plemeno Appaloosa ve statisícovém
množství (registr plemene je třetí největší na světě a eviduje se na 400 – 600
tisíc koní). Postupně vznikali i další organizace a kluby, které se zaměřili na
chov Appaloos za účelem ochránit toto plemeno před vyhubením a uchováním
čistého a co nejvíce podobného plemena jaké chovali indiáni Nez-Perce (www.appaloosa.cz, 2004).
Chov plemene je velice moderní i v Evropě a jiných částech
Země. V Evropě je Appaloosa chová hlavně k reprezentačním účelům a ve
westernovém sportu. V Anglii existuje velmi aktivní British Appaloosa Society
(přičleněná k Appaloosa Horse Club).
Vedle Velké Británie je v evropských zemí spousta
poboček nejen ApHC. Mezi velice důležité evropské země patří pobočky, ať ApHC
nebo AApA, ve Francii, Německu, Španělsku, Dánsku, Nizozemí, Itálii, Švédsku,
Norsku a samozřejmě také v České Republice (OHAApA, 2003).
V ČR se chovem Appaloosy zabývá pouze Appaloosa Horse Club
Czech Republic (dále uváděno pouze ApHC Czech republic).
Plemeno je bezděčnou připomínkou faktu, že bezohledná politika
vybíjení indiánů kromě kulturních škod připravila lidstvo o mnoho zajímavých
přírodních plemen koní i dalších domácích zvířat (www.appaloosa.cz,
2004).