Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Historie appaloos

19. 4. 2006

Historie plemene Appaloosa

 
Siri Sheik

 O historii plemene Appaloosa se nepřímo zmiňuje i Bílek (1957) a Dušek (1999).


Podle Bílka (1957), do všech zemí španělské říše , k níž koncem 15. století náležela veliká, Španěly objevená část Ameriky, Sicílie, Sardinie a z jižní Itálie Neapolsko, dále celé Nizozemsko , byl zaváděn španělský řád a s ním i chov španělských koní.

Podle Duška (1999), na podkladě španělských koní vznikla též v Severní Americe četná westernová plemena. Španělští koně vynikali vysokou jezditelností a vysokou karpální akcí, předurčovaly je tyto vlastnosti – včetně jejich exteriéru a barev, často bizardních – k ceremoniálním obřadům. Kromě andaluských koní byli významní i robustnější kastilští koně (villanos), jejichž chov byl v tamní oblasti typově homogenní. Rovněž i v jejich chovu se objevovaly četné bizardní barvy.

Třebaže v celém středověku Španělska nebylo o nich dokladu, získali si zde takové obliby, že si začátkem novověku Španělé dovezli hermelíny do Ameriky, kde se jejich barva rychle šířila mezi indiánskými koňmi (Bílek, 1957).

Pro vypracování této kapitoly jsem požila několik pramenů, které jsem mezi sebou porovnávala a vybírala jsem z nich nejdůležitější informace. Prakticky jsem necitovala, pouze v pár případech. Nejvíce informací jsem získala na webové stránce www.appaloosamuseum.org, kde byli informace nejpřehlednější. Tuto stránku jsem porovnávala s dalšími (www.appaloosa.cz, www.amappaloosa.com). Útržky z historie plemene Appaloosa se mohou najít i na dalších, menších, soukromých stránkách milovníků Appaloos. Mimo internetové stránky jsem díky komunikaci s zástupci American Appaloosa Association, Inc.


Historie plemene Appaloosa začíná kolem roku 1500, kdy Španělští kolonisté dorazili na území Mexika a vytvořili zde kolonie. Předpokládá se, že v první průzkumníci přivezli někdy až dosti podprůměrné koně Andaluského plemene. Při druhé Kolumbově cestě do Ameriky v roce 1493 byli vyměněni kvalitní koně za polozdivočelé „marismas“, dále v transportech byli přivážení koně kastilští různých rázů villanos apod. Indiánské kmeny spolupracovali s kolonisty a také jim tajně kradli jejich koně a obchodovali s nimi mezi sebou.

Roku 1621 dorazila loď do Vera Cruz, vyslaná z Terstu, s nákladem, který již prokazatelně přivezl tečkované koně. Nicméně již řadu let před tím byli koně zaregistrovány na severu a odhaduje se, že kolem roku 1700 se prostřednictvím indiánského kmene Navajů dostává do rukou kmene Nez Percé ( z francouzského překladu Propíchnuté nosy, vlastním jménem Numipu) skvrnitý kůň. V té době žil kmen na hranici států Oregon, Washington a Idaho, kde se živili rybolovem. Se získáním koní se kmen postupně přesouval do horských oblastí, vlivem útlaku bělochů, kde obchodovali se Šošony. Obývali i úrodná údolí, mezi mnoha i řeky Palouse, která se vlévá do Hadí řeky a dala jméno jak horám, kterými protéká tak i skvrnitému koni. Když Nez Percé měli již dostatek koní přestali obchodovat a začali koně krást. Do 20.roku věku již každý měl svého koně a také věděl jak s ním zacházet. Během velmi krátké doby se z rybářského a zemědělského kmene stal válečný kmen. Propíchnuté nosy byli vynikajícími jezdci. Již od dětských krůčků se učili jak s koňmi zacházet a jak na jich jezdit. I chov byl velice chytrý. Nez Perce byli jedni z prvních, kteří prováděli selekce. Hlavní znaky pro selekci byli:barva - neobvyklé zbarvení (skvrnitost pomáhala maskovat koně i jezdce – pro blátivou krajinu vzory pomáhali rozbít koňský obrys a tím byli z dálky obtížně viditelní), povaha - síla, rychlost, kuráž, inteligence. To vše bylo velmi důležité nejen pro války, ale také pro lov bizonů – obživu (Johnson, 1978).  

Takto šlechtěným koním říkali osadníci „ Palouse kůň “ podle země, kde kmen žil. Z tohoto základu později vznikalo pojmenování Appalosey a vývoj názvu se ukončil na dnešní Appaloosa (www.appaloosa.cz, 2004).

S kolonisty a obýváním Ameriky novými přistěhovalci, ať to byli španělé nebo angličané, docházelo ke stále většímu útlaku Indiánských kmenů. Kmeny byli vytrháváni ze svých domovů a byli přesouváni do Indiánských rezervací. Došla řada i na kmen Nez Perce 15.května 1877, kdy generál Howar dostal rozkaz přesunout tento kmen do rezervace Lapwai. Kmen přislíbil, že se do rezervace přesune, ale během přesunu došlo k potyčce mezi členy kmene Nez Perce a přistěhovalci. Při potyčce válečníci zabili několik osadníků u Lososí řeky a tím vypukla válka mezi kmenem a Americkou kavalerií. 17.července kmen napadl kapitán Perry s jeho plukem, ale tento útok byl bez problému zažehnán. Generál Howar přišel s druhým útokem u Clearwateru. I tento útok skončil pro Nez Perce šťastně. Dokonalé šlechtění přineslo ovoce, protože díky takto zbarveným koním s takovou vytrvalostí a inteligencí mohl kmen dlouhé měsíce vzdorovat kavalerii. Pod vedením náčelníka Joseph Nez Perce prchali přes 1300 mil velmi drsným neschůdným terénem s kavalerií v patách. Byli nuceni překročit Hadí Řeku, která byla asi 400 metrů široká a v jejím korytu se valila ledová voda s kusy ker z tajících hor. Proud byl velice silný, spousta koní, ať s jezdci nebo s vozy z bizoní kůže byli strhnuti proudem a utopili se. Řeku překonali všichni lidé, ale 900 Appaloos se utopilo v ledové vodě. Plánem kmene bylo dosáhnout Kanadských hranic a připojit se ke kmeni náčelníka Sedícího Býka. Pokračovali tedy dál přes Lolo Pas (www.appaloosamuseum.org, 2004).

Trasu Indiánů se však díky moderní technice telegrafu povedlo vysledovat. Kavalerie zmobilizovala své síly a Nez Perce překvapila 29.září 1877. Kavalerie sčítala 600 vojáků, kteří se postavili proti 120 bojovníkům kmene. Nez Perce odovával 6 dní, ale 5.října 1877 byli donuceni ke kapitulaci. Kmen s jejich majetkem byl dopraven do rezervace a jejich koně byli rozprodány ve Fort Keogh  (www.appaloosamuseum.org, 2004).

 

Historie naší doby

 

Appaloosa po roce 1877 nebyla již dále nijak šlechtěna a docházelo k úpadku celého plemene. Koně byli rozprodáni na ranče zemědělcům, kterým stačila tažná síla a výdrž při shánění stád. Přesto existovali lidé, kterým osud tohoto zajímavého plemene nebyl zcela ukradený. Jedením z těchto lidí byl i Claudie Thompson a doktor Francis Haines, kteří shromažďovali veškeré informace a na jejich základech vytvořili plemenný standard, který více méně beze změny platí až do dnešního dne  (OHApHC, 2004).

Další velice důležitý zlom pro Appaloosa plemeno nastal založením Appaloosa Horse Club 30. prosince 1938 ve státě Oregon v městě Moscow. Již během prvních let se zaregistrovalo 55 členů a 113 koní. Počty koní se zvyšovali a Appaloosa se stala velice oblíbeným honáckým koněm. Dnes se již v Spojených státech Amerických chová plemeno Appaloosa ve statisícovém množství (registr plemene je třetí největší na světě a eviduje se na 400 – 600 tisíc koní). Postupně vznikali i další organizace a kluby, které se zaměřili na chov Appaloos za účelem ochránit toto plemeno před vyhubením a uchováním čistého a co nejvíce podobného plemena jaké chovali indiáni Nez-Perce (www.appaloosa.cz, 2004).

Chov plemene je velice moderní i v Evropě a jiných částech Země. V Evropě je Appaloosa chová hlavně k reprezentačním účelům a ve westernovém sportu. V Anglii existuje velmi aktivní British Appaloosa Society (přičleněná k Appaloosa Horse Club).

Vedle Velké Británie je v evropských zemí spousta poboček nejen ApHC. Mezi velice důležité evropské země patří pobočky, ať ApHC nebo AApA, ve Francii, Německu, Španělsku, Dánsku, Nizozemí, Itálii, Švédsku, Norsku a samozřejmě také v České Republice (OHAApA, 2003).

V ČR se chovem Appaloosy zabývá pouze Appaloosa Horse Club Czech Republic (dále uváděno pouze ApHC Czech republic).


Plemeno je bezděčnou připomínkou faktu, že bezohledná politika vybíjení indiánů kromě kulturních škod připravila lidstvo o mnoho zajímavých přírodních plemen koní i dalších domácích zvířat (www.appaloosa.cz, 2004).

Zpracovala Veronika Kernová