KRAJEM náčelníka JOSEPHA
U oregonského jezera Wallowa začíná třináct set mil dlouhá stezka,
která se vine planinami a kopci Idaha a Wyomingu, aby nakonec skončila poblíž
Chinooku v Montaně. Stezku znal už
od dávných dob indiánský kmen Nez Percé a po něm také dnes nese své jméno.
Každým rokem se v těchto místech uprostřed prázdnin sejde na 300 jezdců
v sedlech Appaloos, aby si na úseku 100 mil připomněli, odkud jejich
skvrnití koně přišli.
Appaloosa Horse Club zorganizoval první jízdu
v těchto končinách v roce 1965 a účastnilo se jí třiatřicet lidí. O
pár let později se ale na hromadnou vyjížďku po Chief Joseph Trail sjelo 400
jezdců a organizátoři se ocitli v úzkých kvůli kapacitě tábořišť a zásobám
jídla. Od onoho roku byl počet omezen na 300, aby byl zajištěn hladký
průběh
pětidenní jízdy. I tak zájem obrovsky převyšuje možnosti. Proč je stezka
náčelníka Josepha tak oblíbená? Není to jen pro jízdu nedotčenou krajinou. Je
to i pro přátelskou atmosféru, která vládne v sedle i večer u ohňů, kde se
vzpomíná na historky z minulých ročníků, na koně i lidi, zpívá se a tančí.
Chcete to prostě zažít ještě jednou a znovu a znovu. Naprostou raritou je Anne
Mischelová, která má na svém kontě 37 startů. Znamená to, že ve svých 74 letech
byla na stezce každým rokem. Její manžel Jim chyběl jen jednou.
Každý rok měří Chief Joseph Trail
sto mil a každý další rok cesta začíná tam, kde předchozí rok skončila. Po
třinácti letech je tak uzavřen celý okruh stezkou Nez Percé a vše se vrací na
začátek. Téměř všude jsou jezdci odměněni jedinečnými výhledy, protože trasa
často vede ve velkých výškách, místy až 2 500 m. Podle chuti mohou jezdci
zastavit a okoupat se v chladných horských řekách nebo si zarybařit. Kolem
je spousta zvěře, draví ptáci a občas i medvědi a vlci. Bohužel, i zde už
zasáhla ruka člověka: ohrady rančů, noví přistěhovalci a další překážky jsou
velkým omezením pro pořadatele. Na krajině jsou navíc vidět místy důsledky
ničivých požárů. Jezdci, kteří tentýž úsek projížděli před mnoha lety, si jej
pamatují jako hluboké lesy. Dnes jsou tady holé skály, kde eroze dokonává dílo
zkázy. Rangers, kteří jezdce provázejí celou trasou, odhadují, že obnova
krajiny bude trvat minimálně padesát let.
Ačkoli je obvykle plných 100 mil
nabito úskalími, nejhorší bývají sestupy – představte si sjezd
z Lomnického štítu na koni! Had tvořený koňmi a jezdci bývá dlouhý až dva
kilometry a při sestupu je rozdělen na skupinky po 25 a každou doprovází tzv. ride scout, což jsou buď oficiální
rangers nebo ti, kdo mají s podobnými sestupy už mnohaleté zkušenosti.
Jízda prudkým svahem místy po sypkém povrchu vyžaduje silné nervy a mnozí
začátečníci se nepokrytě modlí. Po půl hodině největší hrůza končí a koně
vjíždí do říčky – možná právě tam, kde sestupovali před staletími Nez Perceové.
Projít takovou trasu se stádem dvou tisíc koní – už jen ta představa bere dech.
Armádní stopaři tehdy tvrdili, že něco takového je nemožné ...
Chief Joseph Trail je ovšem víc
než jen projížďka krásnou přírodou, je to také nepředstavitelná práce
organizátorů. Jednak je třeba trasu vždy pečlivě připravit předem a provést
takové úpravy, které zvýší bezpečnost účastníků. Zajišťují se tábory, uvaziště,
jídlo pro jezdce a krmení pro koně. Také musí být dostatek průvodců a v týmu,
jenž doprovází celý houf je i lékař, veterinář a kovář. Ti se starají o běžné
obtíže a drobné úrazy. Při těch větších je zajištěna rychlá pomoc
z nejbližších měst. Většinu úrazů má na svědomí nedostatečná kondice
jezdců či koní – ono jezdit hodinu denně na jízdárně nebo pět až deset hodin
pět dní po sobě v tom nejnáročnějším terénu, to je sakra rozdíl. Při
jednom ročníku došlo k nečekaně k poškození trasy a účastníci museli
v jednom dni ujet 70 km. Mnozí z nich na něco takového rozhodně
nebyli připraveni. Některé úrazy zapříčiní nervozita při startu, kdy dychtiví
jezdci občas skončí dříve než vůbec začali. Občas dochází ke kuriózním situacím
i v terénu, třeba když najdete nečekaně divoké včely nebo vám do cesty
vlítne los. Ale organizátoři to považují za zanedbatelné maličkosti a hrdě
zdůrazňují: „Dosud jsme neztratili jediného jezdce!“
Ocenění Appaloosa Horse Club za distanční ježdění
sedlový deník pro
jezdce za hodiny v sedle
upomínková cena Chief Jopseph jezdci za 1000 hodin v sedlovém
deníku, za 10 uznaných vytrvalostních jízd a 10 distančních jízd
medailon distančního ježdění koním za 350 mil ujetých na
vytrvalostních a distančních jízdách mezi 1. prosincem a 30. listopadem
cena 1000 mil koním za každých 1000 mil
v uznaných vytrvalostních a distančních jízdách
nejlepší vytrvalostní kůň roku koni s nejvyšším počtem
ujetých mil v průběhu kalendářního roku na vytrvalostních jízdách
nejlepší distanční kůň roku koni s nejvyšším počtem
ujetých mil v průběhu kalendářního roku na distančních jízdách
kůň s nejvyšším počtem mil koni s nejvyšším počtem
ujetých mil v kalendářním roce v uznaných vytrvalostních i
distančních jízdách.
Silvie Lečíková