Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Krajem náčelníka Josepha

18. 3. 2006


KRAJEM náčelníka JOSEPHAObrazek

 

 U oregonského jezera Wallowa začíná třináct set mil dlouhá stezka, která se vine planinami a kopci Idaha a Wyomingu, aby nakonec skončila poblíž Chinooku v Montaně. Stezku znal už od dávných dob indiánský kmen Nez Percé a po něm také dnes nese své jméno. Každým rokem se v těchto místech uprostřed prázdnin sejde na 300 jezdců v sedlech Appaloos, aby si na úseku 100 mil připomněli, odkud jejich skvrnití koně přišli.

Textové pole: Kmen Nez Percé sídlil na severozápadě Států a byl prvním bílým osadníkům přátelsky nakloněn. V roce 1877 byli ale indiáni vyhnáni ze svého domovského údolí Wallowa. Téměř dva tisíce Appaloos, koní z jejich vlastního chovu, odešlo s nimi. Útěk byl marný – vojáci je dostihli v Montaně, necelých 15 mil od vytouženého bezpečí v sousední Kanadě. Uprchlíci se vzdali, většina koní byla odvedena nebo postřílena. Trvalo dlouhá léta než se chov těchto ušlechtiláých zvířat podařilo obnovit.







Appaloosa Horse Club zorganizoval první jízdu v těchto končinách v roce 1965 a účastnilo se jí třiatřicet lidí. O pár let později se ale na hromadnou vyjížďku po Chief Joseph Trail sjelo 400 jezdců a organizátoři se ocitli v úzkých kvůli kapacitě tábořišť a zásobám jídla. Od onoho roku byl počet omezen na 300, aby byl zajištěn hladký


průběh pětidenní jízdy. I tak zájem obrovsky převyšuje možnosti. Proč je stezka náčelníka Josepha tak oblíbená? Není to jen pro jízdu nedotčenou krajinou. Je to i pro přátelskou atmosféru, která vládne v sedle i večer u ohňů, kde se vzpomíná na historky z minulých ročníků, na koně i lidi, zpívá se a tančí. Chcete to prostě zažít ještě jednou a znovu a znovu. Naprostou raritou je Anne Mischelová, která má na svém kontě 37 startů. Znamená to, že ve svých 74 letech byla na stezce každým rokem. Její manžel Jim chyběl jen jednou.

Obrazek

 Každý rok měří Chief Joseph Trail sto mil a každý další rok cesta začíná tam, kde předchozí rok skončila. Po třinácti letech je tak uzavřen celý okruh stezkou Nez Percé a vše se vrací na začátek. Téměř všude jsou jezdci odměněni jedinečnými výhledy, protože trasa často vede ve velkých výškách, místy až 2 500 m. Podle chuti mohou jezdci zastavit a okoupat se v chladných horských řekách nebo si zarybařit. Kolem je spousta zvěře, draví ptáci a občas i medvědi a vlci. Bohužel, i zde už zasáhla ruka člověka: ohrady rančů, noví přistěhovalci a další překážky jsou velkým omezením pro pořadatele. Na krajině jsou navíc vidět místy důsledky ničivých požárů. Jezdci, kteří tentýž úsek projížděli před mnoha lety, si jej pamatují jako hluboké lesy. Dnes jsou tady holé skály, kde eroze dokonává dílo zkázy. Rangers, kteří jezdce provázejí celou trasou, odhadují, že obnova krajiny bude trvat minimálně padesát let.

 

 Ačkoli je obvykle plných 100 mil nabito úskalími, nejhorší bývají sestupy – představte si sjezd z Lomnického štítu na koni! Had tvořený koňmi a jezdci bývá dlouhý až dva kilometry a při sestupu je rozdělen na skupinky po 25 a každou doprovází tzv. ride scout, což jsou buď oficiální rangers nebo ti, kdo mají s podobnými sestupy už mnohaleté zkušenosti. Jízda prudkým svahem místy po sypkém povrchu vyžaduje silné nervy a mnozí začátečníci se nepokrytě modlí. Po půl hodině největší hrůza končí a koně vjíždí do říčky – možná právě tam, kde sestupovali před staletími Nez Perceové. Projít takovou trasu se stádem dvou tisíc koní – už jen ta představa bere dech. Armádní stopaři tehdy tvrdili, že něco takového je nemožné ...Obrazek

 

 Chief Joseph Trail je ovšem víc než jen projížďka krásnou přírodou, je to také nepředstavitelná práce organizátorů. Jednak je třeba trasu vždy pečlivě připravit předem a provést takové úpravy, které zvýší bezpečnost účastníků. Zajišťují se tábory, uvaziště, jídlo pro jezdce a krmení pro koně. Také musí být dostatek průvodců a v týmu, jenž doprovází celý houf je i lékař, veterinář a kovář. Ti se starají o běžné obtíže a drobné úrazy. Při těch větších je zajištěna rychlá pomoc z nejbližších měst. Většinu úrazů má na svědomí nedostatečná kondice jezdců či koní – ono jezdit hodinu denně na jízdárně nebo pět až deset hodin pět dní po sobě v tom nejnáročnějším terénu, to je sakra rozdíl. Při jednom ročníku došlo k nečekaně k poškození trasy a účastníci museli v jednom dni ujet 70 km. Mnozí z nich na něco takového rozhodně nebyli připraveni. Některé úrazy zapříčiní nervozita při startu, kdy dychtiví jezdci občas skončí dříve než vůbec začali. Občas dochází ke kuriózním situacím i v terénu, třeba když najdete nečekaně divoké včely nebo vám do cesty vlítne los. Ale organizátoři to považují za zanedbatelné maličkosti a hrdě zdůrazňují: „Dosud jsme neztratili jediného jezdce!“

Obrazek

 

Ocenění Appaloosa Horse Club za distanční ježdění

 

 sedlový deník  pro jezdce za hodiny v sedle

 

upomínková cena Chief Jopseph  jezdci za 1000 hodin v sedlovém deníku, za 10 uznaných vytrvalostních jízd a 10 distančních jízd

 

medailon distančního ježdění  koním za 350 mil ujetých na vytrvalostních a distančních jízdách mezi 1. prosincem a 30. listopadem

 

cena 1000 mil  koním za každých 1000 mil v uznaných vytrvalostních a distančních jízdách

 

nejlepší vytrvalostní kůň roku  koni s nejvyšším počtem ujetých mil v průběhu kalendářního roku na vytrvalostních jízdách

 

nejlepší distanční kůň roku  koni s nejvyšším počtem ujetých mil v průběhu kalendářního roku na distančních jízdách

 

kůň s nejvyšším počtem mil  koni s nejvyšším počtem ujetých mil v kalendářním roce v uznaných vytrvalostních i distančních jízdách.

 

 



 

 Silvie Lečíková